Pořadové číslo 17.
úvod úvod
o projektu o projektu
hory hory
kontakt kontakt
1dinara 2dinara 3dinara
4dinara 5dinara 6dinara
7dinara 8dinara 9dinara
10dinara 11dinara 12dinara
13dinara 14dinara
STŘEDNÍ EVROPA

   " Sněžka (Czech Republic)
  
" Zugspitze (Německo)
  
" Kékes (Maďarsko)
  
" Gerlachovský štít (Slovensko)
  
" Rysy (Polsko)
  
" Grossglockner (Rakousko)

SEVERNÍ EVROPA


ZÁPADNÍ EVROPA
   " Vaalserberg (Nizozemí)
  
" Signal de Botrange (Belgie)
  
" Burgplaatz Kneiff (Lucembursko)
  
" Ben Nevis (Skotsko)
   " Scafell Pike (Anglie)
  
" Pic de Coma Pedrosa (Andorra)

VÝCHODNÍ EVROPA
   " Hoverla (Ukrajina)


JIŽNÍ EVROPA
   " Triglav (Slovinsko)
  
" Musala (Bulharsko)
  
" Mont Blanc/Monte Bianco (Francie/Itálie)
  
" Dinara (Chorvatsko)
  
" Maglič (Bosna)
  
" Olympos (Kypr)
Stát:
Chorvatsko
Datum výstupu:
6.srpna 2015
Poloha:
Dinara (v některých zdrojích též Sinjal) je součástí stejnojmenného pohoří ve
střední části Dinárských hor. Nachází se na hranicích Chorvatska a Bosny a
Hercegoviny, cca 20 km východně od města Knin a cca 60 km severně od
Splitu. 
Výška:
1.831 m
Výchozí bod:
Výchozím bodem je zapadlá vesnička Glavaš (574 m), do které se lze 
dostat po úzké silničce vedoucí z vesnice Kijevo na trase Knin - Split
Převýšení:
1.274 m
Doba výstupu:
3 h 35 min.  (7,7 km)
Trasa výstupu + orientační trasy:
1. den
7.55  hod. vesnice Glavas
9.00 hod. pramen Gornji Bunar (1.000 m)
9.40 hod. rozcestí na planině
11.30 hod. vrchol Dinara (+ 30 min. přestávka)
15.00 hod. vesnice Glavas
Dinara
Pohoří Dinara se stejnojmenným nejvyšším vrcholem Chorvatska se táhne v délce 60 km podél hranice mezi Chorvatském a Bosnou a Hercegovinou. Nejvyšším bodem celého pohoří je
Troglav (1.913 m), který však již leží na území Bosny.

Nejsnazší a nejkratší přístup na vrchol je z vesnice Glavaš, která leží na úpatí Dinary a lze se do ní snadno dostat po silničce vedoucí z obce Kijevo. Dále lze na vrchol vystoupit i  z města
Knin (už poměrně dlouhá túra), případně z vesnice Uništa (ta se ale nachází na bosenském území).


Výstup
Předchozí noc trávíme ve stanu na břehu velmi příjemného jezera, které má název Peručko jezero. Po cca 20 km jízdy parkujeme v malé, zapadlé vesničce Glavaš, na úpatí Dinary. Je zde
pár roztroušených domků, jinak liduprázdno. Auto necháváme zaparkované na malém plácku vedle silnice, nazouváme boty, vytahujeme trekové hole a krátce před 8 hodinou ranní
vyrážíme v 3-členném družstvu na vrchol. Je sice ještě poměrně brzy, ale i tak už sluneční paprsky mají sílu a dávají tušit pekelnou výheň. Nejeví se to zrovna jako moudrý nápad - vyrážet
uprostřed parného léta do rozpálených balkánských hor.

Cesta na Dinaru je velmi dobře značená a tak se držíme červených značek, míjíme několik domků a za vesnicí nacházíme stezku, která začíná stoupat mezi kameny rozesetými po louce
a vine se kolem malebné zříceniny starobylého hradu. Obcházíme ji zprava a pokračujeme již strmějším stoupáním po stezce, která prochází loukami a občas se noří do příjemných,
stinných, hájků. Na konci údolí procházíme kolem pramene pitné vody, ve výšce 1.000 m - je to prakticky asi jediná možnost, kde doplnit zásoby vody. Zejména při zpáteční cestě oceníme
možnost posezení ve stínu stromů u tohoto pramene. Cesta se klikatí stále vzhůru, následuje krátký, rovný úsek, kde musíme udělat ve stínu borovice krátkou zdravotní přestávku - synovi
není v tom vedru úplně nejlépe a tak mu dopřáváme malé občerstvení a odpočinek. Tato krátká pauza mu evidentně prospěla, neboť nám během poměrně krátké chvíle ukazuje záda a v
brutálním tempu mizí v dálce. To jsme již vystoupali do rozlehlé kotliny, všude kolem nás horské louky a po obou stranách se začínají zvedat vápencové hřbety. Daleko před námi se rýsuje
několik zřetelných vrcholů, marně se snažíme dopátrat, který je ten náš.

Pokračujeme po rovinaté stezce, po chvíli přicházíme na rozcestí, kde odbočujeme vlevo. Pěšina začíná lehce stoupat, přecházíme několik vápencových ploten, pokračujeme po vrstevnici,
až je před námi další krátké strmější stoupání. Po chvíli se noříme do listnatého hájku, kde se alespoň na chvíli ukrýváme před nemilosrdným slunečním žárem. Vyjdeme z lesa a čeká nás
krátký úsek lezení po velkých balvanech. Po jeho zdolání jsme již téměř na vrcholovém hřebenu. Cesta dále pokračuje po kamenných plotnách a mezi kosodřevinami, na chvíli dokonce
klesáme, abychom posléze opět nabrali výšku k závěrečnému výstupu.

Před námi již vidíme samotný vrchol s betonovým sloupkem. Zbývá několik posledních stovek metrů, kdy se pěšina vine mezi hustým porostem kleče. Přicházíme k vrcholovému bodu,
odkud zrovna začíná sestupovat skupinka 3 turistů s pěkným ovčáckým psem, který na nás nevrle štěká. Jeden z chlapců na nás volá „This is not our dog“. Zjišťujeme, že se jedná o naše
slovenské sousedy. Pes se k nim prý přidal již ve vesnici a doprovázel je celou cestu až na vrchol.  Zřejmě místní vodící pes, aby se turisté nedostali do nesnázíJ

Holá planina s vrcholovým betonovým patníkem poskytuje krásný panoramatický výhled na okolní hory, část z nich již hluboko v bosenském území. Užíváme si rozhledu i snesitelného
tepla (přece jen je tady nahoře o něco příjemněji), konzumujeme proviant a zapisujeme se do vrcholové knihy. Po půl hodince se vydáváme na cestu zpět. Zhruba v půlce sestupu se k nám
přidává „vodící“ pes a doprovází nás až do vsi.


Závěrečné shrnutí:
Výstup bych hodnotil jako středně náročný, kdy je třeba překonat převýšení cca 1.300 m, což vzhledem ke klimatickým podmínkám v letních měsících není úplně snadná záležitost.  Jinak
je cesta bez problémů schůdná a dobře značená.