Pořadové číslo 15.
Mont Blanc (Monte Bianco)
Mt. Blanc (italsky Monte Bianco, v překladu „Bílá hora“) je se svými 4.810 m nejvyšší horou Alp a většinou bývá považován i za nejvyšší horu celé Evropy. Dle některých geografických výkladů
však tento primát drží Elbrus na Kavkaze, ačkoliv určení hranice mezi Evropou a Asií je v tomto bodě sporné.

V masívu nalezneme ještě další vrchol se stejným jménem - Mont Blanc de Courmayeur (4.748 m), který bývá občas považován za nejvyšší horu Itálie s poukazem na to, že vrchol Mont
Blancu leží ve Francii a nikoliv v Itálii.

Vrchol Mt. Blancu sousedí s řadou dalších významných čtyřtisícovek, jako např. Mont Maudit, Mont Blanc du Tacul, Dom du Gouter.
Na vrchol poprvé vystoupili Francouzi Jacques Balmat a Michel Paccard dne 8.8. 1786.

Na vrchol Mt. Blancu vede celá řada cest různých obtížností. K nejčastěji používaným trasám patří cesta z Nid d´Aigle vedoucí přes chaty Tete de Rousse a Gouter, kolem vrcholu Dom du
Gouter, bivaku Vallot až na vrchol - tato trasa je nejfrekventovanější a v sezoně po ní chodí většina horských vůdců se svými klienty. Východiskem je městečko Le Fayet poblíž Chamonix,
odkud vyjíždí zubačka na Nid d´Aigle.

Příprava
Po loňské úspěšné „expedici „ na Grossglockner jsem si Mt. Blanc okamžitě stanovil jako hlavní cíl mých horských aktivit pro r. 2015 a chtěl jsem tak opět o kousek posunout své
vysokohorské dovednosti.

Velmi rychle jsem se opět domluvil s Laďkou „Bimboškou“, která se loni osvědčila na výbornou a tak souhlasila, že nás doprovodí i na Mt. Blanc. O účast na výpravě vehementně stála i
kamarádka Gábina, která byla z myšlenky výstupu na MTB vysloveně nadšená, ačkoliv z vysokohorskou turistikou dosud neměla žádné zkušenosti a nejvážnější podnik, který ve svém
krátkém životě podnikla, byl snad letošní, červnový výstup na SněžkuJ

Termínově jsme se shodli na realizaci výstupu počátkem července, s tím, že konkrétní termín určíme pár dní předem s ohledem na aktuální počasí. Proti tomu stojí skutečnost, že je třeba v
dostatečném předstihu rezervovat noclehy na chatách na konkrétní termíny - jinak nejspíš nemáte v sezoně šanci na chatě přespat. A od začátku května, kdy se spouští online rezervační
systém, tak jsou obě chaty na námi zvolený termín beznadějně plné.

Nervozita začíná stoupat, ve hře je i varianta, že pojedeme i bez rezervace ubytování a přinejhorším přespíme ve stanu u Tete de Rousse a odtud se pokusíme vystoupit na vrchol. Každý den
tak 10x sleduji stav rezervací na obou chatách, zdali se něco neuvolní a teprve 3 dny před plánovaným odjezdem se mi daří ukořistit 3 volná místa na chatě Gouter. Další den provádím
telefonickou rezervaci míst i na Tete de Rousse. Vše je tedy objednáno, připraveno, můžeme vyrazit.

Výstup

Den 1
Po celonoční automobilové jízdě přijíždíme někdy kolem 9. 30 ráno do Le Fayet, což je městečko, odkud vyjíždí zubačka k ledovci. (aktuální cena 36 EUR za zpáteční jízdenku).Parkujeme u
nádraží, převlékáme se, balíme věci do báglů, kupujeme lístky a čas zbývající do odjezdu trávíme v blízké kavárničce popíjením kávičky. Venku již takhle brzy dopoledne panuje vedro a tak se
těšíme, že tomu na pár dní unikneme do výšin.

V 11.00 konečně startujeme a v celém zaplněném vláčku jsme dle vybavení jediní vysokohorští turisté. Všichni ostatní v apartních kraťasech a sandálích plánují pouze krátkou procházku k
ledovci a zpět. Spousta horalů ale přistupuje na jednotlivých stanicích a tak do cílové stanice přijíždí 2 zcela plné vagóny.  Po 1 h a 20 min. jsme na Nid d´Aigle v nadmořské výšce téměř
2.400 m a naplno se před námi otevírá respekt budící svět skalnatých a zaledněných velehor s blízkým a silně zvrásněným ledovcem Aig de Bionnassay.

Po lehké svačince nasazujeme batohy a začínáme stoupat po úzké pěšině směrem k chatě Tete de Rousse. Cesta se zprvu klikatí kamenným polem a po chvíli už nám na čele vyrážejí první
krůpěje potu. Cesta je obousměrně poměrně frekventovaná a tak není chvíle, kdybychom šli zcela sami. Zhruba po hodince se dostáváme ke skalnímu žebru, po které začíná horský chodník
stoupat razantněji a místy je zajištěn ocelovým lanem. Poslední fáze této části výstupu představuje přechod ledovce vyšlapanou pěšinou cca 200 metrů k chatě Tete de Rousse.

Ubytování na osobu stojí 48 EUR, po předložení členství Alpenverein je přiznána sleva 20 EUR.  Na chatě panuje celkem živý ruch, jdeme se ubytovat a čas zbývající do večeře trávíme
odpočinkem na palandách. Holky v mžiku usínají, a to i navzdory neustálému pohybu lidí na pokoji. Po několikachodové vydatné večeři si kupujeme plechovkové pivo - francouzská břečka za 7
EUR, usadíme se na skalkách za chatou a vychutnáváme hřejivé doteky zapadajícího slunce s výhledem na blízké majestátní vrcholy. Horské ticho je čas od času narušeno burácivým
zvukem padajících lavin z protilehlého svahu. S lehkými obavami pozorujeme příkrou skalní stěnu nad chatou, kudy povede naše zítřejší cesta.

Dle původního plánu jsme příští den chtěli v klidu absolvovat úsek na chatu Gouter, kde máme zajištěno ubytování na následující noc. A v rámci doporučované aklimatizace bychom nalehko
podnikli výstup do nějakých cca 4.000 m a vrátili se zpět.

Po večeři se však rozvine diskuze, jejímž vyústěním je náhlá změna plánu: na snídani místo v 7 půjdeme už ve 4 ráno, sbalíme a vyrazíme na Gouter. Pokud půjde vše dobře, zkusíme poté
rovnou vyrazit na vrchol a pokud vše klapne, budeme večer zpět na Gouteru a následující den sestoupíme dolu k autu. Znamenalo by to nějakých 1.800 m převýšení v rámci jednoho dne a
navíc ve skalním a ledovcovém terénu. Poněkud odvážný plán, ale Laďka je v klidu a tváří se, že bychom to měli dát. Sázíme na její zkušenosti, přece jen tu byla už asi 5x a tak jsme s Gábou
celkem v klidu, nabuzeni na zítřejší výkon.

Den 2
Noc byla pro mě utrpením, tak jako vždy, kdy mám spát v jedné společné místnosti s dalšími 20 cizími lidmi. Spánek nulový, spíš jen mlhavé blouznění, před 4 se v mrákotách probouzím,
pokoj je ozářen měsíčním svitem. Budím holky, chvíli přemýšlíme, jestli raději nepokračovat ve spánku, ale nakonec morálka vítězí.

Přesně v 5 nakládáme bágly na záda a s rozsvícenými čelovkami začínáme stoupat pěšinkou vyšlapanou v ledovci směrem ke skalnímu žebru spadajícímu z hřeben Aig de Gouter. Za ním se
přichází ke kritickému místu celého výstupu - k pověstnému kuloáru. Jedná se o strmý svah (žlab) mezi 2 skalními žebry, který je nutno přetraverzovat v délce cca asi 50 metrů. Na první
pohled vypadá chodník ve sněhu celkem nenápadně, ale když z vrchu začnou padat kameny, tak vzniká problém. Na tomto místě dochází k častým smrtelným nehodám. My máme tentokrát
štěstí, v brzkém ránu je celý žlab zamrzlý a tak všude ticho, ani kamínek se nehne a tak bez maček, bez lana a pouze s cepínem v ruce spěšně přecházíme žlab na druhou stranu.

Nastupujeme na rozlámaný skalní pilíř a stoupáme strmě vzhůru. Cesta je v několika místech zajištěna kramlemi a ocelovým lanem. Postupujeme pomalu, ale jistě a po 2,5 hodinách jsme na
konci skalního žebra. Nasazujeme mačky a po sněhovém hřebínku přicházíme k chatě Gouter, která je v provozu teprve od r. 2012. Supermoderní, ekologická stavba musela spolykat spoustu
peněz z evropských dotací. Ceny za ubytování i za stravu jsou skutečně velehorské. Nocleh se snídaní 87 EUR, s členstvím Alpenverein sleva 20 EUR, večeře 26 EUR. Plechovka stejného
francouzského piva 0,5 litru již 9 EUR. Je vidět, že doprava proviantu pouze vrtulníkem se musí nějak zaplatit.

Dáváme si v jídelně výbornou zeleninovou polévku, chvilku odpočinek na lavicích a po necelé hodince se zvedáme, abychom se připravili k útoku na vrchol. Většinu věcí necháváme na chatě a
do báglu bereme jen to nejnutnější. V 9.00 za krásného jasného počasí nasazujeme mačky a vyrážíme na sněhový hřebínek nad chatou. Po 10 minutách začínáme stoupat po úbočí Dom du
Gouter. Cestou míjíme velké množství již sestupujících skupin, které se vrací z vrcholu - někteří z nich se nás nechápavě ptají, zdali opravdu takto pozdě ještě chceme dosáhnout vrcholu. V
sedle pod Dom du Gouter se nám poprvé naskýtá pohled na masiv Mt. Blancu. Ze sedla mírně klesáme po sněhových pláních, abychom posléze prudce vystoupali k bivakovací boudě Refugio
Vallot (4.362 m). Cesta zatím v pohodě, kondičně vypadáme dobře. Ale už je potřeba si dát občerstvovací pauzu. Po chvilce za námi dorazí osamocený místní horal, od kterého se dozvídáme,
že ráno vyrazil z údolí poblíž Chamonix a jde na vrchol a zpět - zřejmě slušnej oddílJ

Je před námi asi nejobtížnější pasáž výstupu. Necháváme trekové hole u Ref. Vallot, navazujeme se na lano, v ruce cepíny a jdeme na věc. Po mírné rovince docházíme pod první kopec, na
který stoupáme několika serpentinami, zatím to jde vcelku dobře. Posléze scházíme do malého sedla a opět začínáme stoupat. Je teplo, ale v těchto pasážích fouká nepříjemný, celkem silný
vítr. Čeká nás krátký exponovaný úsek po krátkém hřebínku na hraně ledovce, vyšplháme na další vrcholek a opět sestup do sedla, před námi je již poměrně dlouhý vrcholový hřebínek - na
šířku sotva metr široký, úzký vyšlapaný chodníček, po obou stranách lemovaný příkrými srázy. Prakticky si můžete vybrat, zdali budete padat do Itálie nebo do FrancieJ. V této závěrečné
fázi výstupu je už tempo skutečně značně mdlé, každých 5-10 kroků pauza, zde konečně začínám chápat význam slovního spojení „krok sun krok“J. Hřebínek ústí na širší rovnou planinu,
není kam dále stoupat. Jsme na vrcholu, zaplavuje nás euforie a užíváme si výhled na okolní zasněžené štíty. Párkrát kolem nás proletí vrtulník, který veze turisty na vyhlídkový let. Pořizujeme
několik desítek vrcholových fotografií, dáváme lehké občerstvení a vychutnáváme si pocit, že jsme na střeše Evropy zcela sami, což zde zažije opravdu málokdo. Po cca 15 minutách
nasazujeme bágly a vydáváme se s lehkými obavami na sestup.

Na hřebínku krátce zastavujeme, sbírám odvahu, vytahuju telefon, opatrně se otáčím a pořizuju snímky děvčat za mnou. Sestup pokračuje vcelku dobře, ale u ref. Vallot  již cítíme značnou
únavu. Poslední úsek kolem Dom du Gouter až na chatu Gouter se pohybujeme vpřed jen silou vůle - mluvím samozřejmě jen o sobě a o Gábině, Laďka jako zkušená horalka, je naprosto
kondičně v pořádkuJ…Chata je stále v nedohlednu a začínám upadat do deprese. Sestup se nekonečně vleče a konečně před sebou vidíme siluetu Gouteru. Zasloužené pivo a večeře, k
večeru si ještě užívám výhled z terasy do údolí. Gábu popadá záchvat zimnice a tak předčasně míří do postele.


Den 3
Po nepříliš kvalitním spánku vstáváme někdy kolem 6, přesunujeme se na snídani, balíme věci a před 8 vyrážíme na sestup do údolí.  Nejdřív krátký ledovcový úsek s mačkami ke staré chatě
Gouter, kde balíme mačky, nasazujeme feratový set a pomalu sestupujeme po skalním žebru. Kuloár nám tentokrát dává zabrat trochu víc, raději se navazujeme na lano a s menšími obtížemi
jej přecházíme. Úsek od Tete Rousse až k horní stanici zubačky je už v pohodě. Někdy kolem 2 hodiny odpolední vystupujeme z vláčku do vedra, které v údolí panuje a náš výstup/sestup je u
konce. Teď už jen nějakých 12 hodin v autě.


Závěrečné shrnutí:
Jedná se již o náročný vysokohorský podnik, kde se neobejdete bez kompletního vybavení pro chůzi na ledovci. První úsek od koneční stanice zubačky k chatě Tete de Rousse představuje
bezproblémový výstup po horském chodníku se závěrečnou rovinkou na ledovci, kde však není třeba jištění. Obtížnost druhého úseku mezi chatami Tete de Rousse a Gouter je dána
především stavem proslulého velkého kuloáru nad chatou Tete de Rousse. My jsme v tomto případě měli štěstí, kuloár byl umrzlý, tudíž kameny nepadaly, přechod byl relativně v pohodě.
Výstup po skalním žebru je dobře odjištěn ocelovými lany a kramlemi a nepředstavuje žádný větší problém. Poslední úsek z Gouteru až na vrchol je především o fyzické kondici díky dlouhému
pochodu přes sněhová a ledovcová pole se značným převýšením a již ve vysoké nadmořské výšce, avšak bez jakýchkoliv technických potíží, k čemuž přispělo i vynikající počasí během
našeho výstupu.

Standardní a většinou používaný postup je přespání na Gouteru, odkud se vychází na vlastní vrchol. My jsme trochu netradičně šli na vrchol už zezdola z Tete de Rousse, pouze s krátkou
přestávkou na Gouteru. Za dobrého slunečného počasí nevadí ani pozdní hodina zahájení výstupu (až v 9.00 z Gouteru), sníh byl v dobré kondici, trhliny žádné. Vzhledem k délce výstupu však
značně namáhavé a vysilující.
úvod úvod
o projektu o projektu
hory hory
kontakt kontakt
20150703_123602 20150703_131528 20150703_144720 20150703_160457_001
20150703_160513 20150703_194806 20150704_050401 20150704_062932
20150704_062934 20150704_062935 20150704_091243 20150704_091255
20150704_103821 20150704_113928 20150704_131106 20150704_131123
20150704_133432 20150704_140047 20150704_140136 20150704_140627
20150704_142241 20150704_151499 20150704_151500 20150704_164814
20150705_074720_001 20150705_081924 20150705_094617 20150705_100839
Stát:
Francie / Itálie
Datum výstupu:
3. - 5. července 2015
Poloha:
Masív Mt. Blancu leží v Savojských Alpách na pomezí Francie
a Itálie, jižně od  francouzského zimního střediska Chamonix a 
severně od italského střediska Courmayeur
Výška:
4.810 m
Výchozí bod:
Le Fayet, nádraží, nástupní stanice ozubené dráhy Tramway du Mt. Blanc
Nid d´Aigle - konečná stanice, 2.372 m
Převýšení:
úsek Nid d´Aigle   --->  chata Refuge de Tete Rousse --->   804 m
úsek Refuge de Tete Rousse --->  chata Refuge Gouter --->  680 m
úsek Refuge Gouter --->  Mt. Blanc --->  1.070 m
Doba výstupu:
Nid d´Aigle ---> Refuge de Tete Rousse ---> 2 h 25 min.  (2,4 km)
Refuge de Tete Rousse ---> Refuge Gouter ---> 2 h 50 min  (1,7 km)
Refuge Gouter  ---> Mt. Blanc  ---> 4 h 50 min. (4,92 km)
Mapa:
St. Gervais - Les Bains, Massif du Mont Blanc, Institut Geographique
National, 1:25000
Trasa výstupu + orientační trasy:
1. den
12.35 hod. Nid d´Aigle, konečná zubačky  (2.327 m)
15.00 hod. chata Tete de Rousse (3.167  m)
2.den
5.00 hod. chata Tete de Rousse
7.50 hod. chata Gouter 
                        + 1 hodina přestávka
9.00 hod. chata Gouter start
10.40 hod. sedlo pod Dom du Gouter
11.30 hod. Refugio Vallot (4.362 m)
+ 30 min. přestávka
13.50 hod. Mt. Blanc, vrchol
                        + přestávka 15 minut
15.00 hod. Refugio Vallot
17.45 hod. chata Gouter
3.den
8.00 hod. chata Gouter
12.30 hod. Nid d´Aigle, stanice zubačky
STŘEDNÍ EVROPA

   " Sněžka (Czech Republic)
  
" Zugspitze (Německo)
  
" Kékes (Maďarsko)
  
" Gerlachovský štít (Slovensko)
  
" Rysy (Polsko)
  
" Grossglockner (Rakousko)

SEVERNÍ EVROPA


ZÁPADNÍ EVROPA
   " Vaalserberg (Nizozemí)
  
" Signal de Botrange (Belgie)
  
" Burgplaatz Kneiff (Lucembursko)
  
" Ben Nevis (Skotsko)
   " Scafell Pike (Anglie)
  
" Pic de Coma Pedrosa (Andorra)

VÝCHODNÍ EVROPA
   " Hoverla (Ukrajina)


JIŽNÍ EVROPA
   " Triglav (Slovinsko)
  
" Musala (Bulharsko)
  
" Mont Blanc/Monte Bianco (Francie/Itálie)
  
" Dinara (Chorvatsko)
  
" Maglič (Bosna)
  
" Olympos (Kypr)