Pořadové číslo 11.
Grossglockner
Grossglockner,  jako nejvyšší hora Rakouska, se nachází ve skupině Glockner (Glocknergruppe), která je jednou ze sedmi částí Vysokých Taur. Název hory je odvozen od elegantního tvaru štíhlé
ledovcovo - skalnaté pyramidy, která připomíná svým tvarem zvon - odtud název „Velký zvoník“. První známý výstup na Grossglockner byl podniknut pětičlennou expedicí z Korutan v roce 1800.
Dnes vede na vrchol celá řada horolezeckých výstupů. Kromě hojně využívané a v sezoně přelidněné „normální“ výstupové trasy, jsou populární čistě horolezecké trasy:
• Pallaviciniho kuloár, ledovec, sklon 55 st.
• Studlgrat, klasické skalní a kombinované lezení
• Mayerlrampe
Nejpoužívanější příjezdová trasa vede z jihu, z vesnice Kals am Glockner šplhá zpoplatněná horská silnička (10 EUR) k horské chatě Lucknerhaus, kde je možné zaparkovat vůz na rozlehlém
parkovišti, které je zdarma.

Příprava
Už od začátku roku mi bylo jasné, že není moc na co čekat a musím se pustit také do těch, v rámci mého projektu „Nejvyšší hory evropských zemí“, složitějších kopců. Výběr po dlouhém
zvažování padl na rakouského souseda, jako relativně nejsnazší variantu z těch skutečně největších vrcholů. Další jistotou byla skutečnost, že se na takovýto podnik nemohu vydat sám, protože
zkušenosti s ledovcem a horolezením byly doposud prakticky nulové. Na jaře jsem se proto intenzivně věnoval hledání horského vůdce - ne že by jich bylo málo, ale nabídka mě nijak
neohromovala (cena, termíny, mnohdy zvláštní přístup atd.). Až jsem narazil na sympatické webové stránky rozené horalky Laďky, která je v horolezeckých kruzích dobře známá pod přezdívkou
„Bimboška“. Zkontaktovali jsme se, potkali, slovo dalo slovo a začali jsme ladit termín a nezbytné přípravné kroky.
A jelikož se mi nechtělo na takovýhle kopec samotnému, rozjel jsem „agitační kampaň“ mezi mými kamarády a známými. Nakonec jsem pro svůj záměr získal 2 velmi dobré parťáky Pepu a
Richarda, které má myšlenka nadchla a tak se s radostí přidali. Oba na tom byli se zkušenostmi zhruba stejně jako já, takže Laďka měla „na krku“ skupinku věkově vyzrálých, avšak horolezecky
nezralých klukůJ

Výstup
Po cca 7-hodinové únavné jízdě konečně naše skupina přijíždí do výchozího bodu celého podniku - parkoviště u horské chaty Lucknerhaus v nadmořské výšce 1.918 m.  Balíme věci do báglů,
převlékáme se a v 13.30 vyrážíme směrem k našemu dnešnímu cíli Studlhutte. Počasí nevalné, náš kopec je zahalen v mlze. Ihned po startu Laďka bez okolků nasazuje poměrně svižné tempo,
které po chvíli ještě stupňuje. Dle našeho názoru se jedná o jakýsi test, jestli vůbec něco vydržíme a zdali z jejího pohledu má smysl, aby nás tahala až na GrossglocknerJ .

Držíme se zuby nehty, nikdo nemluví, ticho narušují jen tupé údery hrotů našich trekových holí a po cca 40 minutách lehčího stoupání po široké zpevněné cestě přicházíme k chatě Lucknerhutte
ve výšce 2.241 m. Krátká pauza na pití a po 5 minutách vyrážíme dál, tentokrát se již cesta zužuje na vyšlapaný horský chodníček, který začíná být výrazně strmější. Laďka v tempu nepolevuje a
nám nezbývá než držet krok. V druhé polovině výstupu už se projevuje váha našich velkých batohů a já s Richardem se ocitáme na chvostu, a musíme se velmi snažit abychom „uviseli“ Laďku s
Pepou. Za 1h 45 min. od parkoviště konečně stojíme před Studlhutte ve výšce 2.801 m. Chata je elegantně položena v sedle pod skalním útesem a má poměrně zajímavou konstrukci.

Chata disponuje několika pokoji ve stylu „lager“, což zjednodušeně představuje společnou noclehárnu, kde nás je na jednom pokoji asi 20. V přízemí se nachází útulná samoobslužná restaurace,
kde trávíme večer a chystáme se na výstup. Cena za ubytování se v době našeho pobytu pohybuje v úrovni 22 EUR (12 EUR pro člena Alpenverein). Chata praská ve švech především díky
současnému pobytu asi 50-členné vojenské jednotky rakouské armády, která v plné zbroji chystá zítřejší výstup na Grosglockner.

Odměnou za náročný odpolední výstup je nám dobře vychlazený radler. Po jeho konzumaci se ubytujeme na pokoji, převlékáme do výstroje a jdeme na přilehlý sněhový svah trénovat základní
návyky pro chůzi v ledovcovém terénu. Je to pro nás první seznámení s mačkami, s cepínem a s chůzí v lanovém družstvu. Po zhruba hodinovém intenzivním tréninku za nevlídného mlhavého
počasí se vracíme zpět na chatu a večer již trávíme v restauraci. Odchod do noclehárny kolem 9 hodiny večerní, pokus o spánek, u mě však prakticky neúspěšný. A tak se v mrákotách převaluji
až do půl 5, kdy vstává skupinka maďarských turistů.

My se hrabeme z postelí kolem 5 hodiny a naší ambicí je být na snídani dříve než regiment rakouských vojáků, abychom tak byli dříve i na samotném kopci. Snídaně je vskutku venkovsky poctivá
a vydatná. Balíme věci do báglů a v 6.15 stojíme v plné polní před chatou připraveni na start. Předpověď počasí se nemýlila a venku je nádherně, nebe prakticky bez mráčku.

Plni napjatého očekávání vyrážíme za naší vůdkyní vstříc naší dnešní horské výzvě. Cesta se zprvu vine po vrstevnici a po několika desítkách metrů začíná pozvolna stoupat po zasněženém
horském chodníku až k ledovci Ködnitzkees, kde se otevírá nádherný pohled na majestátní pyramidu Grossglockneru. V té chvíli již máme obuté mačky a navázáni na lano postupujeme v
pravidelném tempu vyšlapanou pěšinou přes ledovec, který je pokrytý souvislou vrstvou čerstvě napadaného sněhu. Po přechodu ledovce se dostáváme k menší skalní stěně, kde je nataženo fixní
lano. Touto nijak zvlášť náročnou zajištěnou cestou se vyšvihneme až k jedné z nejvýše položených horských chat v Rakousku, Erzherzog Johann Hutte (Adlersruhe) ve výšce 3.454 m. Na
terase chaty si dáváme cca 20-minutovou občerstvovací pauzu a obdivujeme velkolepé výhledy, které se nám odsud naskýtají.

Impozantní srázy Grossglockneru jsou odtud téměř nadosah, avšak pohled na strmé a vysoké stěny dává tušit ještě pořádnou porci dřiny. Od chaty vede cesta zprvu mírným stoupáním po
ledovci Hofmanskees a cca po 15 minutách přicházíme k příkrému svahu, přes který se serpentinami dostáváme na malou ledovcovou planinu. Po několika metrech začíná pěšina v ledovci opět
stoupat až do sedla pod hřebenem Kleinglockneru. Zde již začíná obtížnější pasáž s prudkým svahem (dle průvodce sklon 35°). Ve svahu jsou cca každých 10-15 metrů k dispozici ocelové tyče,
které slouží k zajištění. Všude kolem spousta sněhu a tak dochází i na použití cepínu. Po cca 20 minutách namáhavého výstupu se dostáváme na úzký hřebínek Kleinglockneru, který není pro
slabší povahy. Z něj se posléze klesá asi 10 metrů do místa zvaného Glocknerscharte, což je úzký sněhový můstek , zajištěný fixním lanem, spojující malý a velký Glockner. Po jeho zdolání
jsme již na vrcholové pyramidě Grosglockneru a zbývá posledních několik metrů skalního lezení až na samotný vrcholek k masivnímu vrcholovému kříži. Pocity jsou krásné, nepopsatelné, jsme
vysoko, výš už to v této části Alp nejde a tak obdivujeme panorama nekonečných horských hřebenů, které se táhnou všude kolem nás.  Po nezbytné „fotografické pětiminutovce“ a lehké svačince
nasazujeme batohy na záda a vydáváme se, možná s ještě větším respektem, na cestu zpět. Vše nakonec probíhá v naprostém klidu a v pohodě, až na pár drobných uklouznutí  a roztržené
kalhoty nás všech tří, což je způsobeno naší nejistou chůzí v mačkáchJ. Za hodinku jsme zpátky na Erzherzog Johann hutte, kde sundáváme mačky a v útulné hospodě si dáváme vydatnou
gulaschsuppe a radler. Pohodovým tempem sestupujeme na Studlhutte, kde vystavujeme naše znavená těla intenzivnímu slunečnímu svitu na vyhřáté terase.


Závěrečné shrnutí:
Túru v tomto rozsahu lze zvládnout i během jednoho dne. Což však znamená poměrně fyzicky náročný podnik se značným převýšením. Lepší je přespat na Studhlutte nebo Erzherzog Johann
Hutte a odtud zdolat vrchol. Celkově se již jedná o náročnější vysokohorskou turistiku s nezbytným použitím cepínu, maček a lana. V našem případě byl ledovec čerstvě zasněžený s
prošlapanou cestou,  bez viditelných trhlin. Zajištěná cesta celkem bez problémů. Náročnější pasáže, které prověřily naše schopnosti a stabilitu chůze, se vyskytly až při strmém výstupu na
KleinGlockner a při přechodu jeho úzkého vrcholového hřebínku.
úvod úvod
o projektu o projektu
hory hory
kontakt kontakt
Stát:
Rakousko
Datum výstupu:
2. - 3. července 2014
Poloha:
ve skupině Glockner patřící do Vysokých Taurna hranicích
spolkových zemí Korutany a Tyrolsko
Výška:
3.798m
Výchozí bod:
parkoviště u Lucknerhaus (1.918 m)
Převýšení:
úsek Lucknerhaus -> Studlhutte 1.014 m
úsek Studlhutte -> Grossglockner 1.034 m
Doba výstupu:
Lucknerhaus -> Studlhutte 1h 45 min (5,14 km)
Studlhutte -> Grossglockner 4h 10 min (4,87 km)
Trasa výstupu + orientační trasy:
1. den
13.30 hod. parkoviště Lucknerhaus (1.918 m)
15.15 hod. chata Studlhutte  (2.802 m)
2. den
6.20 hod. Studlhutte
7.00 hod. začátek ledovce Kodnitzkees
8.30 hod. Erz. Herzog Johann Hutte (3.454 m) + přestávka 20 minut
10.30 hod. Grossglockner  (3.798 m) + přestávka 20 minut 
12.25 hod. Erz. Herzog Johann Hutte + přestávka oběd 50 minut
15.30 hod. Studlhutte
Großglockner 2014_1 Großglockner 2014_2 Großglockner 2014_3 Großglockner 2014_4
Großglockner 2014_5 Großglockner 2014_6 Großglockner 2014_7 Großglockner 2014_8
Großglockner 2014_9 Großglockner 2014_10 Großglockner 2014_11 Großglockner 2014_12
Großglockner 2014_13 Großglockner 2014_14 Großglockner 2014_15 Großglockner 2014_16
Großglockner 2014_17 Großglockner 201418 Großglockner 2014_19 Großglockner 2014_20
Großglockner 2014_21 Großglockner 2014_22 Großglockner 2014_23 Großglockner 2014_24
Großglockner 2014_25 Großglockner 2014_26 Großglockner 2014_27 Großglockner 2014_28
STŘEDNÍ EVROPA

   " Sněžka (Czech Republic)
  
" Zugspitze (Německo)
  
" Kékes (Maďarsko)
  
" Gerlachovský štít (Slovensko)
  
" Rysy (Polsko)
  
" Grossglockner (Rakousko)

SEVERNÍ EVROPA


ZÁPADNÍ EVROPA
   " Vaalserberg (Nizozemí)
  
" Signal de Botrange (Belgie)
  
" Burgplaatz Kneiff (Lucembursko)
  
" Ben Nevis (Skotsko)
   " Scafell Pike (Anglie)
  
" Pic de Coma Pedrosa (Andorra)

VÝCHODNÍ EVROPA
   " Hoverla (Ukrajina)


JIŽNÍ EVROPA
   " Triglav (Slovinsko)
  
" Musala (Bulharsko)
  
" Mont Blanc/Monte Bianco (Francie/Itálie)
  
" Dinara (Chorvatsko)
  
" Maglič (Bosna)
  
" Olympos (Kypr)