Na vrchol této majestátní hory vedou v podstatě 3 standardní cesty:

     1)  Zřejmě nejhezčí a nejvíce chozená je trasa z vesnice Hammersbach,  soutěskou Hollentalklam, údolím Hollental, kde je však třeba zdolat 2 via ferraty a rovněž chůzi po ledovci
     2)  Další možností, zřejmě nejkratší a nejrychlejší, je z rakouské strany - výchozím bodem je městečko Ehrwald. Na této trase čeká jedna, nepřílíš náročná, via ferrata
     3)  Časově nejnáročnější a nejdelší varianta je potom trasa z Garmisch Partenkirchenu, do údolí Reintal, odkud začíná poměrně razantní stoupání na Knorhutte a dále na Zugspitzplatt
          ve výši téměř 2.600 m. Z tohoto místa začíná stezka prudce stoupat až na závěrečnou skalní pyramidu (fixní lano) na vrchol Zugspitze

Po sáhodlouhém váhání a detailním zkoumání všech dostupných variant jsem se nakonec rozhodl pro variantu č. 3) - tedy tu nejdelší a časově hodně náročnou. Důvodem je především
skutečnost, že s lezením po zajištěných cestách nemám příliš zkušeností  a  vybavením pro chůzi na ledovci rovněž nedisponuji.

Při plánování trasy mě zcela nadchla myšlenka, že bych první část cesty absolvoval na horském kole - vzhledem k tomu, že vzdálenost k nástupnímu bodu celé túry (k chatě
Reintalangerhutte na konci údolí Reintal) činila cca 22 km, stalo se moje horské kolo vítaným přibližovadlem.
Výstup jsem pečlivě naplánoval na den, který měl být dle všech dostupných meteorologických informací tím nejlepším, nejhezčím, nejteplejším z celého týdne. A skutečně..nebe bez
mráčku, zcela jasno, po ránu příjemných 18 stupňů.

Z Grainau vyrážím, posílen vydatnou snídaní, v 7.50 hod...na zádech batoh s mojí skromnou vysokohorskou výstrojí (pohorky, oblečení, trekové hole, něco málo jídla a pití), po cca 20
minutách svižného tempa po místních asfaltovaných cyklostezkách přijíždím k Olympijskému stadionu v Garmisch - Partenkirchen.

Tady nastává první zádrhel. Dle mapy mě v této fázi mělo čekat první velmi mírné stoupání, nicméně realita je taková, že zhruba 2 kilometry asfaltka stoupá v poměrně razantním sklonu.
Sice bych to zřejmě s vypětím všech sil vyjel, ale nechci se hned v úvodu totálně vyšťavit, proto rezignovaně sesedám z kola a tlačím jej do kopce. Zároveň začínám pochybovat o mých
schopnostech číst mapu - tady budu muset do budoucna hodně přidat.

Po půlhodině usilovného šlapání a vedení kola se dostávám k chatě Partnachklamm ve výšce 1.052 m, abych posléze krásnou lesní cestou sjel do 850 m….a takhle to probíhalo celých
10 km z Garmisch-Partenkirchenu…kopec nahoru, kopec dolů…

Po této strastiplné a vysilující pasáži se konečně dostávám na širokou šotolinovou cestu, která mírným stoupáním vede až na začátek krásného horského údolí Reintal. Zde se cesta
výrazně zužuje, povrch je spíše kamenitý, jako stvořený pro horské kolo.  Zanedlouho přijíždím k příjemné, vcelku zánovní, horské chatě Bockhutte.
Trasa odtud vede sevřeným údolím, nejdřív cca 2 kilometry podél břehu horské ledovcové říčky Partnach, mezi smrkovými lesy a v těsné blízkosti rozeklaných horských štítů. Místy je
stoupání opět poměrně prudké, navíc po po kamenech a kořenech, takže střídavě opět vedu kolo. Těžce oddechujíc ani nestíhám vnímat krásy okolní měnící se krajiny…
Po více než 2,5 hodinách náročné fyzické práce přijíždím ke koncovému body cyklistické etapy - ke staré chatě Reintalangerhutte. Okolí chaty je více než idylické - horská řeka, za ní
krásné travnaté paloučky, na něž navazuje nízký porost kosodřevin. Po obou stranách řeky, na jejích kamenitých březích, jsou rozmístěny lavičky, stolky, lehátka…vypadá to kouzelně,
na chvíli propadám idylické představě, že zde strávím slunečný den v přítomnosti několika dobře vychlazených piv….
Usedám na jednu z lavic, vybaluji obsah batohu, svlékám ze sebe propocené cyklistické oblečení a naopak oblékám suché turistické.  Se svolením chataře ukládám kolo do jakéhosi
obřího stanu, kde již stojí 2 motorky.

Po chvilce ke mně přichází Němec, který popíjel své první dopolední pivo u řeky a se zájmem se mě ptá, kam mám namířeno…Když jsem mu sdělil cíl své dnešní cesty, ptal jsem mě,
zdali hodlám spát nahoře na vrcholu Zugspitze (je tam dokonce horský hotel)…odpověděl jsem, že se ještě vracím zpět a potom do údolí dolů do GA-PA. ..načež se zatvářil značně
překvapeně a bylo vidět, že o mém plánu dost pochybuje.

Po lehkém občerstvení a pln očekávání vyrážím vstříc novým zážitkům - do druhé, tentokrát pěší, etapy.

Po cyklistické části přece jen cítím nepatrnou únavu, a tak začátek je trochu volnější. První kilometr vede cesta téměř po rovině na otevřenou planinu zcela na konci údolí. Poté již stezka
začíná stoupat kamenitým terénem. Blíží se poledne, tudíž sluneční žár v tomto jasném dni sílí, tudíž stěží popadám dech, tudíž postupuji čím dál tím pomaleji.

Velmi netrpělivě vyhlížím záchytný bod, horskou chatu Knorhutte, která se přece musí objevit každým okamžikem…začínám být lehce nervózní z toho, že nedodržím časový plán
postupu. Znenadání se krásná klasická horská bouda vynořuje za velkou terénní vlnou, pokrytou suťoviskem, přes které vede klikatící se stezka. Ke Knorhutte přicházím za 1.40 hod. po
startu od Reintalangerhutte. Je krásně a tak terasa u chaty praská ve švech, horští turisté mohutně obědvají..já si sedám kousek opodál na pěkně stavěný kámen, a nechávám
odpočinout znavené údy.  V 12.45 nasazuji batoh, opírám se do trekových holí a vyrážím dál. Za chatou začíná cesta opět razantně stoupat, ale povrch cesty je pohodový, zpevněný, sem
tam kámen. Tato pasáž již vede náhorní planinou, která je ze všech stran obklopena ostrými štíty vápencových alp masivu Wettersteingebirge. V dálce vidím mohutné stožáry lanové
dráhy, která vede až na vrchol Zugspitze.
Cesta je velmi frekventovaná (Nordalpenweg, která je součástí mezinárodní turistické trasy E4) a tak se neustále zdravím s protijdoucími sestupujícími turisty. Vrcholová pyramida
Zugspitze se znatelně přibližuje a já zastavuji každých 5 minut, abych pořídil vždy nový a neotřelý snímek okolní krajiny a samozřejmě i samotného vrcholu, který je zaznamenán 100x
jinak. Po více než 1,5 hod. se ocitám těsně nad horskou chatou Sonn Alpin, která leží ve výšce 2.600 m a slouží zároveň i jako výstupní stanice ozubené železnice, která do této výše
vede z údolí od Eibsee. Zde zároveň železnice končí a turisté přesedají na lanovku, která je vyveze až na vrchol Zugspitze. Pod Sonn Alpin na zbytcích ledovce je vidět spoustu lidí, kteří
si užívají letního sněhu na sáňkách a bobech.
V této části začíná zřejmě nejnáročnější etapa celého výstupu, kdy je třeba opustit náhorní planinu a začít v serpentinách velmi prudce stoupat po suťovém poli, které je navíc pokryto
relativně čerstvým sněhem z předvčerejška. Rychlost výstupu rapidně klesá, každý 5-10 kroků dělám pauzu, abych to vydýchal. Celkem náročné na morálku. Po půlhodině tohoto
stoupání končí suťovisko a já stojím na začátku samotné skalní pyramidy vrcholu Zugspitze, jejíž zdolání mi trvá dalších bezmála 45 min. Prakticky po celé délce výstupu je nataženo
fixní lano, kterého však využívám pouze sporadicky v některých vzdušnějších a krkolomnějších pasážích. Cestou předbíhám několik těžce funících německých turistů, užívám si naprosto
jedinečných hřebenových výhledů a značně unaven v 15.30 středoevropského času vystupuji na vrcholovou plošinu Zugspitze.

Rázem si připadám jako ve všední den navečer na Václavském  náměstí. Lanovky ze 3 různých stran sem totiž chrlí neuvěřitelné množství líných turistů, kteří pochopitelně maximálně
využili nádherného počasí a jali se obdivovat nejvyšší horu Německa přímo z jejího vrcholu. Trochu znechuceně se prodírám davy Italů, Japonců a dalších národností, kteří si masově
kupují suvenýry, pijí pivo z nejvýše položené pivnice v Německu a k tomu přikusují klobásu ugrilovanou na nejvyšším bodě Německa (takto to zde skutečně všude prezentují). Musím říct,
že díky tomu jsem si euforii z dobytí vrcholu příliš neužil. Skutečný nejvyšší bod s vrchlovým křížem se však nachází těsně vedle betonové plošiny s restauracemi a hotelem. Vede k
němu skalní hřebínek jištěný fixním lanem a v závěru je třeba zdolat zhruba 3-metrový kolmý žebřík. A zde je problém. Tento bod je zcela ucpán turisty, všeho možné věku, kteří oblečeni
v džínových kraťasech, na nohou lehké vycházkové tenisky, se strachem a hrůzou v očích visí na žebříku a bojí se sestoupit zpátky….Nemůžu si odpustit výstup k vrcholovému kříži,
když už sem lezu celý den..a tak trpělivě čekám ve frontě, až zoufalci opustí žebřík a cesta bude volná..trvá to tak dobrých 15 minut, kdy se konečně dostanu nahoru na úzký skalní
hřebínek vedoucí k vrcholovému kříži. Místa tu opravdu není mnoho a je nás tu tak 15…začínám mít trochu strach, aby do mě některý turista v cvičkách neopatrně nevrazil..to by asi byl
nepříjemný pád do hlubin. Takže rychlé vrcholové foto a hned zpátky. Dávám si rychlý nejvýše položený buřt, volám mojí drahé polovičce a pomalu začínám být nervózní, že je téměř
16.00 hod. a já jsem stále nahoře. Stihnu se vůbec za světla dostat dolů do hotelu?

Abych eliminoval náročný sestup po skalní pyramidě, volím cestu lanovkou, která vede k Sonn Alpin na náhorní plošině Zugspitzplat, což mi ušetří tak 40 minut času. Odtud již stejnou
cestou sestupuji ke Knorhutte, kde si vychutnávám zasloužené pivo a hrachovo-bramborovou hutnou polévku. Další sestup už jde poměrně rychle a někdy po půl sedmé večer jsem
zpátky u mého horského kola na Reintalangerhutte. Rychle se převlékám do cyklistického a s novou energií vyrážím na poslední etapu - sjezd do údolí a do GA-PA. Trochu mám strach z
toho, abych v tomto náročném kamenitém terénu nepíchnul, naštěstí se obavy nepotvrdí. Sjezd si maximálně užívám a jedu na plné pecky…bikerský zážitek par excellence..celých 6
kilometrů na začátek údolí k Bockhutte je to parádní sjezd po kamenech, kořenech a úzkých cestách. Únava z předchozího výstupu a sestupu je náhle zcela pryč a já nasávám plnými
doušky adrenalin, který je všude kolem mě.

Potom už přichází pohodová pasáž - asi osmikilometrový sjezd po široké zpevněné cestě směrem do GA-PA..jedu trochu jinou trasou, než při ranní cestě nahoru, proto nevím přesně co
mě čeká…přijíždím k začátku soutěsky Partnachklamm, odkud je to přes soutěsku asi poslední 2,5 km do GA-PA…potíž je v tom, že na kole se do soutěsky nesmí…nemám moc na
výběr a musím zařadit cyklokrosovou vložku, když s kolem přes rameno stoupám lestní stezkou do brutálního kopce, cca po půlhodině výstupu přicházím k chatě Partnachklammhutte,
kterou jsem míjel i ráno….odtud už prudký sjezd k Olympijskému stadionu a potom závěrečných 15 minut svižného tempa po asfaltových cyklostezkách až do hotelu v Grainau….zcela
vyčerpán přijíždím ve 20.35 a s úlevou a v euforii přijímám gratulace od rodiny…

Závěrečné shrnutí:

Celodenní namáhavá túra, zejména vzhledem k dlouhému nástupu přes údolí Reintal . Při hezkém počasí bez větších problémů a bez nutnosti jakýchkoliv technických pomůcek či jištění. 
V kombinaci s horským kolem se jedná o velice atraktivní plnohodnotnou horskou túru. Dostatek možností k občerstvení na chatách Bockhutte, Reintalangerhutte, Knorhutte, Sonn-Alpin
a na samotném vrcholu Zugspitze.
11082011053 11082011060 11082011061 11082011063 11082011065
11082011066 11082011088 11082011090 11082011091 11082011095
11082011100 11082011101 IMG_9371 IMG_9376 IMG_9380
IMG_9381 IMG_9385 IMG_9387 IMG_9390 IMG_9394
IMG_9397 IMG_9400 IMG_9404 IMG_9406 zugspitze
Pořadové číslo 2
úvod úvod
o projektu o projektu
hory hory
kontakt kontakt
Trasa výstupu:
Horské kolo:
7.50 hod. Grainau  (780 m)
8.15 hod. Garmisch Partenkirchen
9.30 hodzačátek údolí Reintal
9.45 hodBockhutte (1.072 m)
10.30 hod. Reintalangerhutte (1.387 m)
Pěší výstup:
10.50 hod.Reintalangerhutte
12.30 hodKnorhutte (2.052 m)
14.20 hod.Sonn Alpin (2.576 m)
15.30 hod.Zugspitze (2.962 m)
Zpáteční trasa:
16.15 hod.Zugspitze, lanová dráha k Sonn Alpin
16.30 hod.Sonn Alpin
17.30 hod. Knorhutte
18.40 hod. Reintalangerhutte
18.50 hod. odjezd na horském kole z Reintalangerhutte
20.30 hod. Grainau, hotel
Mapa: Zugspitze, Mieminger Kette, Kompass, č. 25, měřítko 1:50.000
Stát:
Německo
Datum výstupu:
11. srpna 2011
Poloha:
vápencový masiv Wettersteingebirge, Bavorské Alpy,
na německo-rakouské hranici nad městečkem Garmisch
Partenkirchen, cca 100 km jihozápadně od Mnichova
Výška:
2.962m
Výchozí bod:
Grainua
Převýšení:
1.311 m
Doba výstupu:
horské kolo - 850 m / pěší výstup - 1.575 m
Délka výstupu:
horské kolo - 23,2 km / pěší výstup - 12,3 km
Doba výstupu:
horské kolo - 2.40 hod. / pěší výstup - 4.37 hod.
STŘEDNÍ EVROPA

   " Sněžka (Czech Republic)
  
" Zugspitze (Německo)
  
" Kékes (Maďarsko)
  
" Gerlachovský štít (Slovensko)
  
" Rysy (Polsko)
  
" Grossglockner (Rakousko)

SEVERNÍ EVROPA


ZÁPADNÍ EVROPA
   " Vaalserberg (Nizozemí)
  
" Signal de Botrange (Belgie)
  
" Burgplaatz Kneiff (Lucembursko)
  
" Ben Nevis (Skotsko)
   " Scafell Pike (Anglie)
  
" Pic de Coma Pedrosa (Andorra)

VÝCHODNÍ EVROPA
   " Hoverla (Ukrajina)


JIŽNÍ EVROPA
   " Triglav (Slovinsko)
  
" Musala (Bulharsko)
  
" Mont Blanc/Monte Bianco (Francie/Itálie)
  
" Dinara (Chorvatsko)
  
" Maglič (Bosna)
  
" Olympos (Kypr)